Alkohol na pracovišti

Rozpaky vzbudil judikát Nejvyššího soudu ČR, který se zabýval ovlivněním zaměstnance po požití alkoholického nápoje (viz rozsudek NS ČR sp.zn. 21 Cdo 4733/2015). Nejvyšší soud se nepřiklonil k nulové toleranci alkoholu na pracovišti a jeho postoj byl dokonce posvěcen i Ústavním soudem (viz rozhodnutí ÚS sp. zn. III. ÚS 912/17 ze dne 10. 5. 2017).

Jednalo se o případ, kdy zaměstnanec přicházel do práce a byly mu provedeny dvě pozitivní dechové zkoušky ještě před začátkem směny, potvrzené i následným odběrem krve. Zaměstnavatel na základě zjištěné hladiny alkoholu dal zaměstnanci výpověď pro závažné porušení pracovních povinností. Zaměstnanec se bránil u soudu žalobou na neplatnost výpovědi, a to úspěšně.

Nejvyšší soud uzavřel tento případ s tím, že stav, kdy zaměstnanec vstupuje na pracoviště zaměstnavatele pod vlivem alkoholického nápoje, nemusí být dán již pouhým požitím alkoholického nápoje, nýbrž k jeho požití musí dojít v takové míře, že má vliv na snížení duševních funkcí a celkové pohotovosti zaměstnance; pozitivní zjištění alkoholu v organismu zaměstnance neznamená vždy (bez dalšího) porušení povinností takové intenzity, aby je bylo možné kvalifikovat jako závažné porušení povinnosti ve smyslu § 52 písm. g) zákoníku práce.

Soud sice potvrdil, že přítomnost alkoholu v krvi zaměstnance znamená porušení povinnosti stanovené zákoníkem práce, ale při hodnocení jeho intenzity je nutno přihlížet k dalším okolnostem, např. k charakteru provozu a práce, kterou v zaměstnanec vykonává, k funkci, kterou zaměstnanec zastává, k jeho dosavadnímu postoji k plnění pracovních úkolů, k době a situaci, v níž došlo k porušení právních předpisů atp. Judikát by neměl být chápán jako signál k vyšší toleranci k alkoholu, přesto však budou muset zaměstnavatelé pečlivě vážit výpovědní důvody.

Mgr. Jana Švehlová